"Jestliže jdete na veliký koncert, je nevyhnutelné být kritickým posluchačem. Steidlův koncert mě překvapil svou vynikající hrou. Všichni posluchači aplaudovali ve stoje. Jeho koncert byl vynikající. Jeho styl hry je podobný hře Johna Williamse, ale nikoliv s jeho předem stanovenou harmonií a vyvážeností. Zdá se, že Steidlovo provedení vědomě zachycuje momentální náladu obecenstva, včetně ozdob, a je zcela neočekávané. Hraje s živým projevem, jakoby hrané skladby sám komponoval."

"Pavel Steidl tentokrát hrál na vynikající kytaru Staufer namísto neméně skvělého nástroje Fisher-Rubio. Staufer, co do kvality, popírá veškeré výhrady ke starým nástrojům - pokud by byly všechny kytary jako tato a ti, co na ně hrají, by dokázali být tak citliví jako Steidl, musíme všichni revidovat své předsudky................."

"Toto je umělec schopný interpretovat Capriccia od Legnaniho a Bardenklänge od Mertze. Přináší zvláštní přístupy, které zapadají do těchto skladeb, aby nás ujistil, že ty nejdůležitější okamžiky nadcházejí: dobrý vkus, velkorysost, představivostí, dojímavá emoce vibrata, dotýkající se pravdivým způsobem podstaty melodie a vždy se toto legato proměňuje, ale neztrácí plynulost. Pavel Steidl obdařuje kytarový repertoár svým nenapodobitelným slavnostním přístupem: svým osobitým projevem je schopen zdůraznit tuto disonanci a dát nám příležitost ji do sebe vdechovat, učinit nás schopnými prožít veškerou živost, která je obsažena v jeho způsobu hry harmonie, který nás přitahuje, pevná melodie, originální a inspirující rytmus a strhující a nadšená virtuosita, jejíž radost a humornost jsou její součástí a činí ji svými doplňky velice temperamentní: un r´egal!"

"Byl to kytarista, který věděl, jak se hudbou smát a sdílet žerty se svým publikem. Ale za tímto bavičem se skrývá seriózní umělec, jehož rozsáhlá kompozice na uctění památky Jany Obrovské se ukázala jako plně schopná vzbudit dojetí na opačném pólu emocí. Nikdy nebyly ovace vstoje více zasloužené. Pavel Steidl získal srdce a mysl širokého publika."

"Legnaniho 36 Capriccií jsou jedinečně vzrušujícím, rozmanitým a technicky náročným repertoárem 19.století, z čehož vyplývá jejich opomíjení dnešními kytaristy při nahrávání i na koncertech. Dvě věty z Fantasie jsou na srovnatelné úrovni. Je nemožné docenit Steidlovu nahrávku na kopii dobové kytary (?), lze ji považovat za poklad. J.D."

"Za velkého umělce považuji při této příležitosti Pavla Steidla. Volím svá slova velmi pečlivě. Naslouchal jsem příliš velkému počtu velkých houslistů a velkých klavíristů a neznal jsem žádného velkého kytaristu, až jsem ho potkal. Pravdou je, že Pavel Steidl je skromný, srdečný , přátelský a sympatický a byl skvělým hostem na festivalu, kde pro své skutečné hodnoty byl pro ostatní nepřehlédnutelný. Dříve nebo později jej svět objeví a jeho příjmy dosáhnou neuvěřitelných výší. Kupte si tuto nahrávku a poslechněte si ji. Jste-li schopni se naučit frázovat tímto způsobem, můžete tím nejlépe obohatit kytaru. To by nemělo být mimo dosah normální hudební inteligence. Ale nikdo nemůže kohokoliv naučit hrát jako Steidl. Stačí pouze dodat, že Steidl hraje jako Steidl."

"Steidl hraje s quasi - improvizační flexibilitou ve všech těchto skladbách a zdůrazňuje okázalé stránky Mertzova stylu skrze vlastní lyrickou introspekci (přičemž ani to druhé není zanedbatelné). Obměňuje tempa v pozoruhodném rozsahu a podstupuje riziko tam, kde většina konzervatoristů,hrajících na moderní nástroje, bývá příliš opatrná , než aby se o to pokusila. Jsou zde přehnaně zdůrazněny velké pauzy, prudká zrychlení (akceleranda), tlumené niterné zvraty, a dokonce některé speciální efekty mimo notový zápis (jako tření strun) Výsledek je osvěžující, vdechující život do skladeb, které jinak snadno působí jako nudné. V celém programu se nenajde jediný nezajímavý moment - pozoruhodný úspěch u tohoto repertoáru."